Kdysi dávno, ještě někdy v 70. anebo v 80. letech (tehdy coby antirežimní folk singer) jsem složil jeden ze svých protestsongů s titulním sloganem „Brno má obrnu, Brno stoná“ – přičemž už tehdy se to týkalo choroby vedení města, kraje, státu, a hlavně i jejich stranických orgánů. Všimněte si, jak některé ty infekty a symptomy těch nemocí těch mocných (respektive těch rádoby mocných) „jsou konstantní neboli neměnné“ (řečeno s panem Werichem). Totiž ten slogan z toho mého protestsongu platí dodnes – a zdá se, že čím dál víc (aktuálně i akutně), ač tomu protestsongu je dnes možná už 50 let, ale i kdyby mu bylo jen 40 let, stále je to další zcela jasný důkaz faktu, že ta konstantní nemoc mocných tady dodneška trvá, prohlubuje se a fatálně se zhoršuje.